Než se Maria Pentinen přestěhovala kvůli práci do Irska, než získala pozici ve velkých firmách jako Apple a PayPal a než se přihlásila k homosexualitě, byla to mladá hráčka, která hrála konzolové hry se svým tátou a WoW se svým cechem.
„Videohry hraju celý život. Nepamatuju si, že bych je někdy nehrála,“ řekla Maria, která nyní pracuje jako vedoucí kontaktních zážitků v Riotu z naší dublinské pobočky. „Můj táta kvůli práci hodně cestoval, ale když byl doma, hráli jsme videohry. Pamatuju si, jak jsem hrála s ním, se členy rodiny a s kamarády. Mám sociální úzkost, takže jsem nechodila ven. Prostě jsem zůstávala doma a hrála jsem.“
Stejně jako pro spoustu hráčů, kteří vyrůstali na začátku tisíciletí, se jedna konkrétní hra stala pro Mariu virtuálním domovem. World of Warcraft, zejména na svém vrcholu, byl víc než jen hra. Byla to komunita, dobrodružství, místo, kde si člověk udělá kamarády, a přehlídka všech identit, které jste ve hře chtěli pěstovat.
„V podstatě mě vychoval můj cech,“ směje se Maria. „Hrála jsem už od dětství a díky WoW jsem si udělala spoustu kamarádů. Mysleli byste, že by mě hry držely doma, abych je mohla pořád hrát, ale ti kamarádi, které jsem si díky hrám udělala, mě nutili cestovat. Jezdila jsem na návštěvy za kamarády do všech možných zemích. Nakonec jsem si našla práci ve hrách, protože jsem skutečně chtěla vytvořit zážitek, který by ostatním lidem umožnil zažít ten pocit sounáležitosti, který jsem cítila já.“
V roce 2012 Mariu zaměstnal Blizzard. Sbalila si věci a přestěhovala se kvůli nové pozici z Estonska, docela malé země ve Východní Evropě, do Irska.
„Když jsem se přestěhovala do Irska, k homosexualitě jsem se moc otevřeně nehlásila,“ řekla. „Nešlo jen o ten obor nebo o místa, kde jsem pracovala. Šlo o zemi, ze které pocházím. Estonsko je baltská země, není přísně vzato východoevropská, ale máme několik stejných problémů jako ostatní země, kde jsou homofobie a předsudky docela běžné. Ty předsudky jsem viděla doma. Když jsem se přihlásila k homosexualitě, přišla jsem o pár kamarádů, což mě vážně ranilo, takže když jsem se přestěhovala, o své identitě jsem mluvila nerada.“
Problémů, kterým čelí lidé LGBTQIA+ po celém světě, je řada. Některé země uznávají mnohem otevřenější vyjádření osobní identity, zatímco jiné země mají homofobii jako součást zákonů s drakonickými tresty. Ale homofobní lidé jsou v každé zemi, jen někde jich je prostě víc než jinde. Postupem času se postoje mění, ale problémy přetrvávají. Herní průmysl, kam spadá i Riot, měl za ty roky spoustu problémů.
„Pracovat ve hrách byl sen už od dětství, ale byl to smíšený zážitek,“ řekla. „Rozhodně toho nelituju. Potkala jsem tam tolik úžasných lidí, ale zároveň jsem viděla zápory herního průmyslu.“
Od roku 2012 se ve hrách i ve společnosti jako takové změnila spousta věcí, ale pořád ještě zbývá hodně práce, aby byl svět lepším místem pro LGBTQIA+ lidi a další okrajové komunity.
Inkluze a reprezentace je důležitá, a když se to povede, je to znát.
„Když jsem pracovala pro Apple, spatřila jsem, že to může být jiné,“ řekla Maria. „Můžete být otevření ohledně toho, kým jste, o svých partnerech. Můžu říct ‚moje přítelkyně‘ a lidi nevyskakují ze židlí. Proto jsem pro ně chtěla pracovat, protože jsem slyšela, že v Apple diverzita a inkluze nejsou jen slova. Je to součást jejich práce. Točí se kolem toho celá kultura. A když jsem tam pracovala, cítila jsem to. Přátelila jsem se s lidmi všech genderů a spoustou různých sexuálních identit.“
Maria pracovala v Apple skoro sedm let. Pomáhala rozvíjet procesy a vést projekty, až se vypracovala na poradce podpory služby kanálů a v roce 2019 získala ocenění AppleCare Excellence za vynikající výkon. Krátce předtím, než dostala práci v Riotu, dokončila pro své oddělení globální projekt. Zároveň spatřila a cítila, jak firma může být akceptující vůči všem a umožňovat jim být v práci sám sebou.
„Být rozmanitou a inkluzivní firmou má několik aspektů,“ vysvětluje Maria. „Jeden je docela snadný, zakládání klubů a programů, to už má většina firem. Co jsem viděla v Apple, bylo na vyšší úrovni. Viděla jsem, jak se tam lidé kvůli firemní kultuře mění. Lidé, kteří o té komunitě nic nevěděli, nebyli spojenci; lidé, kteří mohli dokonce mít předsudky. Ale měnili se kvůli tomu, jak akceptující všichni kolem nich byli.“
Najímání lidí z komunity LGBTQIA+ je nesmírně důležité. Ale vzato kol a kolem ve firmě s tisíci zaměstnanci většina lidí nebude součást komunity LGBTQIA+. Od toho je tu spojenectví.
„Občas, pokud máte ve firmě malou komunitu, se už všichni navzájem podporujete,“ pokračuje Maria. „Ale lidé mimo tu komunitu ani nevědí, že ty programy vůbec existují. Apple byl organičtější. Byl vybudován tak, aby se mohl spojencem stát každý. Právě tohle tam bylo jiné – vidět lidi, kteří nejsou součástí komunity a chtějí být aktivními spojenci, mluvit o těch problémech a nebát se zastávat lidí LGBTQIA+.“
Firemní kultura se těžko zcela obsáhne. Ale právě taková ta firemní kultura byla a měla by být. Povznáší lidi kolem vás, zejména ty z okrajových komunit. Je to vzájemná podpora. A učíte se ze zážitků ostatních otevřeným a inkluzivním způsobem. Kultura se může lišit mezi firmami, pobočkami nebo dokonce i týmy.
V Riotu jsme se také soustředili na svou kulturu. Náš zvyk klást hráče na první místo je hnacím motorem naší firmy už přes deset let. Ale naše kultura se neustále vyvíjí, zatímco se rozrůstáme, zatímco se učíme a přinášíme spoustu nových hlasů, jako třeba ten Mariin.
„Po svém prvním zážitku jsem si nebyla jistá, jestli se do herního průmyslu chci ještě někdy vrátit,“ řekla Maria. „Návratu jsem se trochu bála kvůli těm zvěstem, které kolovaly, věcem, které jsem slyšela a které jsem sama zažila. Ale od přátel jsem slyšela, že Riot je skutečně skvělé pracoviště, a i když jsem se trochu bála, byla jsem trochu nervózní, rozhodla jsem se dát tomu šanci a teď jsem tady.“
Maria se k Riotu přidala v březnu 2022. Přestože je tu teprve pár měsíců, už se stihla zapojit.
„To první, co jsem udělala poté, co jsem přišla do Riotu, bylo ozvat se manažerovi pro diverzitu a inkluzi, abych se mohla okamžitě zapojit do aktivit D&I,“ řekla Maria. „Když jsme zahájili programy Pride, byla jsem součástí úderných týmů, které je dávaly dohromady. Bylo úžasné mít možnost propojit se s dalšími Riotery z různých poboček a pracovat spolu a moc se mi líbí, jak snadné pro mě to zapojení bylo.“
V Riotu byl Pride globální událostí, kdy naše pobočky po celém světě pořádaly programy, vytvářely zdroje a spojily se v rámci oslav. Ale i když byl rok 2022 naší dosud největší oslavou Pride, práce zbývá pořád hodně.
„Riot má před sebou pořád práci, co se týče spojenectví,“ řekla Maria. „Lidé, kteří nejsou součástí komunity LGBTQIA+, jí nejsou tolik vystavení, zejména pokud nikdo z jejich týmů není zapojen do aktivit D&I nebo není členem komunity. Mám pocit, že je zde spousta příležitostí, pokud jde o vytváření nových spojenců pro LGBTQIA+ a další nedostatečně reprezentované skupiny.“
Změna firemní kultury se nestane přes noc. Je to dlouhodobá snaha být neustále lepší. Ale je to snaha, kterou je třeba udělat a která musí pocházet z každé pobočky, z každého týmu a od každého Riotera.